Zlepšuj se!

Určitě nejsem jediná, která jednou za čas narazí na blog, na dobrý, propracovaný blog a napadne ji jak dosáhnout toho, aby se můj vlastní mohl rovnat na příčce s oním blogem, který je podle mě tak dobrý. Nenapadá mě jen tohle, napadá mě i jestli bych to neměla zabalit a zůstat jen čtenářem, ale když už jsem měla odvahu tu webovou stránku založit měla bych mít i odvahu na ni psát. Mít odvahu, ale i talent. Ale mám ho? Tuhle otázku si pokládám docela často. Ohledně focení i blogu, ohledně psaní.

Pojďme si trošku přiblížit můj ideální blog/ ideál blogu. Taky přemýšlíte jestli určité věty v článku máte napsat takhle nebo onak? 
Originální názvy a články. Nebo ne? Vlastně tak napůl. Docela mě zajímá co si o zdravém stravování myslí tamhle ta slečna, taky tahle co má postavu, za kterou se podle většiny nemusí stydět. A taky si ráda přečtu názor od kluka. Z čehoš vyplývá, že je to sice ohrané téma, ale když se o ně zajímám budu ráda, když najdu co nejvíce názorů a rad.
Konkrétně z tohohle článku bych čekala nějakou osobní zkušenost, názor zdravého rozumu. Ne něco, kde mi slečna do hlavy bude tlouct, že je důležité obědvat kuskus a nikdy si nedat čokoládu, max. jednou za měsíc, ale hned ji jít vyběhat. A taky jíst co nejméně cukru. Nevím jak vy, ale já bez cukru umírám. Sice odbočuji, ale tohle musím objasnit. Točí se mi hlava, podlamují se mi nohy a podobně. Proto jeden obdiv pro slečny, podle kterých stravovat se zdravě znamená vyřadit cukr. Jí ho co nejméně a ještě stojí na nohou!..
A co se týče těch originálních článků, nějak nevím co k tomu říct. Myslím si, že každý si rád přečte něco co nenajde na každém druhém blogu:).
Osobní zkušenost. Nemusí být v každém článku, například u haulu se nemusím dozvědět, že se vám do obchodu samy otevřely dveře, a že to nejspíš mám čekat taky. 
Ale když už píšete o kosmetice,fitness obecně i konkrétně a nějaké nemoci jako anorexie neměli by jste psát "Tyhle stíny mají hrozně pěkné barvy, jak můžete vidět jsou takové hnědé, až pleťové a na víčkách se lehce ztrácí. A jsou sladěné s barvou krabičky, která je světle hnědá a.." Eheh. Dobře, tohle bych já mohla napsat taky, ale právě z tohohle důvodu nepíšu o kosmetice. 
A potom- Energie, která vyzařuje z článku. Nevím jestli to připadá jenom mě a jsem divná nebo i někomu dalšímu, ale občas mi přijde, že si uvědomuji, jak blogerka mazala a znovu psala tu stejnou větu, jak mačkala klávesy na klávesnici (přísahám, že teď jsem věděla key a keyboard a nemohla jsem si na to vzpomenout v češtině!) a cítím takovou zvláštnost, jako bych přesně věděla o čem píše, jako bych ji v tom článku viděla. Nevím jak to mám popsat, ale jestli to taky znáte, tak mě určitě pochopíte.
Sem bych zařadila i "styl", mám napsat styl nebo způsob.? Způsob zní líp. způsob jakým píše. Ale ten se těžko popisuje. Co si představíte, když řeknu "Kvalitní článek, který obsahuje všechny informace, které jsou obsažené v tématu a je napsaný způsobem, který se mi líbí, který se mi dobře čte." Každý si představíte něco jiného. Ale většinou články od blogerky, která píše právě tímhle způsobem. Takže.. To je ten největší problém. Je dvě stě lidí, ale jen nějakým 80 možná třeba jen 40 se bude líbit jak píšete. Myslím si, že tohle se mění docela těžko. Každý má něco, něco co mu udává,něco co mu podává slova a tak jak je dostáváme je píšeme. Neříkejte mi, že jste tenhle pocit nikdy neměli. Tenhle pocit. Skoro nestíháte psát, protože slova se na vás sypou, jako z roztrženého pytle a vy se bojíte, že je všechny nechytíte a po chvíli to zase ustane a vy za každou druhou větou přemýšlíte jak pokračovat.
Proč pořád odbočuju?
__
(Kvalitní fotky,dobrá gramatika,pěkný vzhled)

Weheartit

Na začátku, ještě než jsem se úplně oddálila od původního tématu jsem psala, že mě napadá otázka jak mít takový blog, aby se mohl rovnat s blogem, který mi připadá tak dobrý. V průběhu tohohle článku mě napadlo dobře kecám, napadlo mě to až teď, že bych se mohla snažit jak bych chtěla, ale nikdy nebudu psát jako moje oblíbená blogerka, která má 3000 čtenářů. Možná je jednou taky budu mít, ale úplně z jiného důvodu. Bude se jim líbit jak píšu, líbit mé názory a tohle všechno.
Pokud mi tohle dál vydrží tak za další rok, dva budu psát úplně jinak než teď, ale nikdy né stejně jako slečna z ideálního blogu. 
A dejme tomu že můj blog bude ideální pro někoho a jiný blog zas pro někoho úplně jiného. Z čehož alespoň pro mě plyne, že je úplná blbost něco svého srovnávat s něčím někoho jiného. Hlavně v začátcích kde nebyl dobrý vlastně nikdo. Je hrozná blbost, když mě při čtení blogu slečny, která ho má už tři roky napadne, že já s tím svým bych se raději neměla ukazovat. A měly by jste si to uvědomit všechny! Spíš- Měli by jste si to uvědomit všichni. Třeba za tři roky blogování, focení, malování, zpívání si tohle někdo řekne o vás. A kdyby jste tady na začátku skončili byla by to škoda.
Taky jsem pochopila, že si na blog nemůžu můžu, ale nebude to ono psát co se mi zamane, ale musím se trošku přizpůsobit čtenářům. Zjistit co se jim líbí více a snažit se v tomhle dejme tomu žánru pokračovat. 
Takže jediné co můžu je dělat to co mě baví, psát tak jak mi slova padají pod ruku a všímat si toho co se nejvíc líbí vám. Čtenářům. A dělat to co nejlépe. 

Už zase nevím jak to ukončit.
Nevím jestli vám tenhle článek něco dal, ale možná by mohl. Když se nad tím zamyslíte. Už vidíte, že jste ve věcech, které děláte možná mnohem lepší než si myslíte?

Vaše Kačí..